Jak se dědí nemovitost?

Dědická smlouva

e méně častým, avšak právně nejsilnějším nástrojem, který zajišťuje dědění. Jedná se o písemnou dohodu mezi zůstavitelem a dědicem, kde prvý jmenovaný povolává druhého ke konkrétně definovanému dědictví a ten je přijímá. Výhodou je, že je téměř nezpochybnitelná, což poskytuje dědicům velkou míru jistoty. Na druhou stranu má smlouva určitá omezení. Vyžaduje formu veřejné listiny, způsobilost a nezastupitelnost stran a nelze jí pořídit o celé pozůstalosti.

Dalším způsobem, jakým může zůstavitel rozhodnout o rozdělení svého majetku po smrti je závěť. Tento právní dokument umožňuje vyjádřit poslední vůli zůstavitele, a tím uspořádat své záležitosti podle vlastního uvážení. Závěť však může být napadena, zejména pokud nejsou splněny všechny formální náležitosti nebo pokud existují pochybnosti o její pravosti.

Když zůstavitel nezanechá dědickou smlouvu ani závěť, dědictví přechází na základě zákona. Zákonná posloupnost dědiců se řídí především rodinnými vazbami a je rozdělena do několika dědických tříd. První třídu tvoří děti a manžel či manželka zůstavitele, dále pak rodiče, sourozenci a další příbuzní. Tento způsob dědění je obvykle méně komplikovaný, ale neumožňuje žádnou flexibilitu v tom, kdo a co bude dědit.

Proces dědického řízení

Dědické řízení začíná ve chvíli, kdy soud obdrží oznámení o úmrtí zůstavitele. Následně je soudem pověřen notář, který vystupuje jako soudní komisař a provádí celé řízení. Prvním krokem je sestavení tzv. soupisu dědictví, což je seznam veškerého majetku a dluhů, které po zůstaviteli zůstaly. Tento soupis je klíčovým dokumentem, který určuje, co vše bude předmětem dědického řízení.

Po sestavení soupisu následuje zjištění dědiců a jejich nároků. Notář vyzve všechny potenciální dědice, aby se přihlásili a doložili své nároky. Tento krok může být náročný, zejména pokud existuje více dědiců nebo pokud jsou dědici neznámí. V některých případech je nutné provést i další šetření, například pokud je potřeba ověřit pravost závěti nebo určit hodnotu nemovitostí a jiného majetku.

Jakmile jsou všechny nároky ověřeny a majetek zmapován, přistupuje se k samotnému rozdělení dědictví. Dědici mohou mezi sebou uzavřít dohodu o rozdělení majetku, kterou následně notář schválí. Pokud dohody nedosáhnou, rozhodne o rozdělení na základě posloupnosti dědických tříd.

Rozhodnutí o dědictví a odvolání

Po ukončení šetření a vyřízení všech náležitostí vydá notář rozhodnutí o dědictví. Toto rozhodnutí stanoví, kdo bude dědit a v jakém rozsahu. Pokud jsou dědici s rozhodnutím spokojeni, je proces ukončen a majetek je formálně převeden na nové vlastníky. Avšak pokud některý z dědiců nesouhlasí s rozhodnutím, má právo se proti němu odvolat. Odvolání musí být podáno ve stanovené lhůtě do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Soud pak může rozhodnutí přezkoumat a případně jej změnit nebo zrušit.

Spory v dědickém řízení mohou být pak poměrně komplikovaný proces, který vyžaduje právníka a hodně trpělivosti a prostředků. Dědic, který se rozhodne odvolat, by měl pečlivě zvážit všechny důsledky a ideálně se poradit s právníkem specializujícím se na dědické právo.

Dědictví a daňové povinnosti

Převzetí dědictví může mít také své daňové dopady. V České republice byla sice dědická daň zrušena v roce 2014, avšak určité daňové povinnosti přetrvávají. Pokud hodnota zděděné nemovitosti převyšuje při odhadu částku 5 milionů Kč, musíte to nahlásit finančnímu úřadu. V případě dalšího prodeje nemovitosti pak budete muset uhradit rozdíl daně z příjmů aktuálně 15-23 %). V některých případech je možné dosáhnout osvobození od daně z příjmu při prodeji. Dědický proces a následný prodej nemovitosti je tedy nejen emočně a právně, ale někdy i finančně náročný.

Pokud potřebujete pomoci s prodejem zděděné nemovitosti, včetně zjištění a zajištění všech povinností, obraťte se na nás. Rádi vám se vším pomůžeme.